Podle čeho se určuje oděruvzdornost pryží?

Při měření oděruvzdornosti vycházejí laboratoře z normy ČSN 62 1466 (Pryž. Stanovení odolnosti proti odírání na přístroji s otáčivým bubnem.)

Jak probíhá měření oděruvzdornosti pryží

Tato norma specifikuje metodu pro stanovení odolnosti pryže proti odírání na přístroji  otáčivým bubnem. Metoda spočívá ve stanovení objemového úbytku pryžového zkušebního tělesa při odírání na specifikovaném odíracím prostředku. Výsledky této zkoušky nemusejí zcela odpovídat chování při praktickém použití.*)

Platí, že čím méně obroušeného objemu pryže je za zkušební dobu naměřeno, tím více je materiál odolný oděru.

Příklad: Hadice SM1 má odolnost oděru 36 mm³ (což je absolutní špička). Měla by tedy vydržet v provozu déle než hadice SM3, jejíž odolnost vůči oděru je 70 mm³ (jde ale stále o velmi dobré hodnoty daného parametru).

Zatímco u hadic odolných sypkým látkám je odolnost vůči oděru udávána, u plošných pryží tomu tak není. Často je potřeba provést test oděru přímo takovým způsobem, jakým bude výrobek v praxi použit, a podle toho zvolit pro sériový výrobek materiál, který nejlépe vyhovuje zadání.

*) Zdroj: www.technicke-normy-csn.cz; ČSN 62 1466 (účinnost od 03/1993)