1996-2000 Změna vlastníků

Z kroniky zakladateleSamochvála (ne)smrdí

Začátkem roku 1996 došlo k dalšímu navýšení počtu našich odběratelů. Jednou jsem oslovil zákazníka u nás ve skladu a zeptal se ho, kde se o firmě GUMEX dověděl. Přijel si koupit těsnění na kotel, což je mimochodem velmi důležitý prvek celého zařízení. Prý slyšel na GUMEX chválu v hospodě ve Valašské Polance, že se zde dá pořídit mnoho věcí, prostě takový ráj pro kutily. Zájem o naše zboží nás povzbudil a jako raritu jsme tehdy k objednávkám přibalovali gramofonové desky ze zkrachovalého hudebního skladu, který byl předchůdcem v našich pronajatých prostorech a opustil je bez vyklizení.

Nejen práce nás živí…

Do skladu a na administrativu jsme museli přijmout další pracovníky. Dcera Jana nastoupila jako fakturantka v březnu 1996. Taky balila zboží a uklízela všechny prostory. Čas utíkal strašně rychle, bavili jsme se společně i mimo pracovní dobu. Navštěvovali jsme kulturní a sportovní akce pořádané v celém okolí. Firemní zabijačka během poslední listopadové soboty u kamaráda Vladimíra ve Veselí nad Moravou byla tradičním setkáním všech pracovníků firmy GUMEX a některých našich odběratelů a dodavatelů. Dva dny jsme se radovali a hodovali a vzápětí nás čekala práce s inventurou. A tak to šlo pořád dokola. Práce střídala zábavu.

Z kroniky zakladateleNásledky záplav

V roce 1997 se na svém dolním toku rozlila řeka Morava. Areál zemědělského družstva Žerotín ve Strážnici, kde jsme tehdy podnikali, to neohrozilo, ale na naší zahradě u řeky Moravy ve Veselí nad Moravou jsme měli malou chatku, kterou jsme před povodní rekonstruovali. Celý pozemek včetně chatky byl během těchto povodní zaplaven do výše 1,7 metrů. V chatě a na zahradě bylo vše zničené, neboť záplavová voda tam zůstala 3 měsíce. Na zahradu byl dotažen ponton, na kterém bylo velké čerpadlo, které přečerpávalo záplavovou vodu přes hráz do koryta řeky Moravy. Po odčerpání vody jsme horečně vysušovali a přemýšleli, zda chatku zbořit nebo dokončit její rekonstrukci. Správa Povodí Moravy dokončila obnovu hrází řeky Moravy v roce 1998. Nakonec jsme se rozhodli opravu dokončit. To jsem však ještě vůbec netušil, že se do chatky budu s manželkou v roce 1999 stěhovat.

Nakonec jsem odkoupil svou vlastní firmu…

Všichni se v práci snažili, jen společníkovi Frantovi trvalo nějak déle vyřizování záležitostí v bance, na poště a na úřadech. Mně se to nelíbilo, a tak jsem mu nabídl, že si úlohy vyměníme. Naučím ho obchodovat a já sám budu dělat úřední agendu. To bych jako bývalý poštovní úředník lehce zvládl. Franta však nastoupil na nemocenskou. Po návratu do práce jsem mu navrhl, aby část svého 50% podílu prodal mému synovi Liborovi, já bych stejné množství mého podílu ve firmě daroval druhému synovi Dušanovi. Byli bychom čtyři majitelé po 25 %. On se však rozhodl, že z GUMEXU odejde a svůj podíl ve firmě nám prodá. To bylo na počátku roku 1999. Návrh společníka jsem přijal a zároveň si uvědomil velkou zodpovědnost za splacení 50 % hodnoty firmy. Soudní znalec vypočetl hodnotu firmy a já jsem musel vše zaplatit podle splátkového kalendáře do 20. listopadu 2000. Manželka tehdy navrhla, abychom prodali náš třípokojový byt a odstěhovali se na chatu. Hodně odvážné rozhodnutí prodat „střechu nad hlavou“.

Prožil jsem mnoho bezesných nocí, kdy jsem přemýšlel, jak to nejlépe udělat, co všechno risknout a kde si půjčit peníze na splátky. Do zástavy byla dána i nově zrekonstruovaná chatka. Naštěstí jsem to s pomocí všech členů rodiny zvládl. Určitě nás to semklo v jeden celek. Pochopili jsme, že síla je v soudržnosti celé rodiny. Oslavu mých padesátých narozenin v srpnu jsem odložil až na 22. listopad 2000. To jsem měl dluh už splacený. Tu obrovskou úlevu si málokdo dovede představit.

Další díl z kroniky...


Foto: Dcera Jana Lagová na začátku svého působení v GUMEXU. Rok 1998, archiv společnosti GUMEX, spol. s r.o.