Rozhovor s mistrem výroby Petrem Štípským

Výrobní oddělení je v GUMEXU jedním z nejdůležitějších center všeho dění. Jeho součástí je i skupina pásařů v čele s mistrem výroby. V čem spočívá obtížnost této vedoucí pozice a co všechno musí mistr výroby Petr Štípský zvládnout? To zajímalo personální ředitelku Janu Lagovou.

Petře, v GUMEXU pracuješ už déle než 10 let, z toho 5 let na pozici mistra výroby. Určitě už při nástupu jsi měl nějaké plány do budoucna. Splnilo se ti to, co sis původně přál?
Nastoupit právě sem mi poradil můj bratr Mirek. Měl na GUMEX dobré reference. Vždy jsem chtěl být autoelektrikář, mít svou dílnu a opravovat auta. No a tady jsem ve výrobní dílně a jsem tu spokojený. Jsem šťastný, že pracuji jak v dílně, tak i na montážích v terénu.

Vím, že jsi na krátký čas řady zaměstnanců naší firmy opustil. I když to u nás není zvykem, přijali jsme tě zpět a ty ses osvědčil. Přinesla ti i tato změna nějakou novou zkušenost?
Určitě ano. Zkusil jsem si práci jako montážník ocelových konstrukcí pro jednu firmu na Slovensku. Za tři měsíce jsem zjistil, že v GUMEXU jsem se měl líp. Hlavně mi nevyhovovaly odjezdy na týdenní montáže přes celou republiku a nedokázal jsem si představit, že bych takto pracovně fungoval dlouhodoběji. Ale to už je hluboká minulost…

Vedeš tým pásařů. Co pro tebe tento úkol znamená v praxi?
Především mám za ně zodpovědnost, a to jak z hlediska bezpečnosti práce, tak i za správné rozdělení práce a za výslednou kvalitu jejich pracovních výkonů. Když na montáži vyhodnotím situaci, musím rozhodnout o nejvhodnějším způsobu realizace. Musíme ale všichni montéři spolupracovat a vždy se spolu dobře dohodneme.

Co naopak ty musíš komunikovat se svým nadřízeným – vedoucím celé výroby?
Šéf Pavel se mnou konzultuje, co a jak se dá vyrobit v našich výrobních podmínkách. Každá zakázka je jiná. Často spolu promýšlíme ten nejlepší způsob, jak zakázku provést.

Na vašem úseku „pásárna“ se staráte o všechny montáže, lepení, ruční řezání, polepování násypek apod. Kterou práci považuješ za nejsložitější?
Za nejobtížnější považuji montáže větších dopravníků, protože je pás těžký, špatně dostupný. Když jsme například polepovali násypku na přesívání písku, chyběl zde potřebný přístup. V takovém případě do úzkého otvoru vleze Jara, který je z nás nejštíhlejší.

A kterou z těchto činností provádíš nejraději, co je tvoje „krevní skupina“? Tu, kterou máš zažitou, nebo tu, kterou si musíš od A až do Z promyslet a nemůžeš se spolehnout na předchozí zkušenosti s podobnou objednávkou?
Mne osobně víc potěší povedená práce, která vyžaduje promýšlení a kreativitu. Jsem pak o to víc spokojený, když se práce vydaří a zákazník je po opětovném spuštění provozu spokojený. Dopravníky se totiž mohou do provozu uvést ihned, ale ne vždy je možné je otestovat okamžitě s plným zatížením, tedy s přepravovaným materiálem.

Co tě nejvíc těší, když u zákazníka dokončíte montáž pásu?
Když pás jede, jak má, a my můžeme v klidu odjet z montáže domů.

Chtěl bys ještě něco v práci změnit?
Vždycky se dá něco změnit. Například vybavení máme nadstandardní. Vše, co potřebujeme, si pořídíme. Možná by se hodilo nové auto s vestavbou pro ukládání materiálu a nářadí. Myslím, že koncem roku ho už budeme mít.

Jsi služebně jeden z našich nejstarších zaměstnanců. Osobně ses zúčastnil nejvíce montáží. Dokáže tě v praxi ještě něco překvapit?
Počasí nás často dokáže překvapit. Musíme kvůli tomu občas přesunout venkovní montáže a pracovní den přeorganizovat a dělat na dílně. Často pracujeme na silech se staršími pásy a ty už opravdu dobře známe. Ale třeba v kamenolomu na nás čekal pás na drtičce zasypaný kamením. Také musíme někdy přijet s vlastním agregátem na elektřinu.

Tví nadřízení tě charakterizují jako důsledného a spravedlivého mistra výroby. Co je pro tebe náročnější – provést kvalitně vlastníma rukama celou zakázku, nebo vést svůj tým a nést za něj odpovědnost?
Máme stabilní tým. Nemusím klukům hledět pod ruce a kontrolovat každý jejich krok. Je na ně spolehnutí. Velmi dobře se známe 
a vím, co od nich můžu očekávat, ale obecně je práce s lidmi určitě jiná než se stroji.

Osvědčil ses jak v práci na dílně, tak i venku „v terénu“. Kdybys měl poradit jinému montérovi z cizí firmy, který usiluje o pozici mistra výroby, co je nejdůležitější pro získání přirozené autority u podřízených?
Na této pozici nejvíce rozhoduje praxe a zodpovědný přístup k zakázkám.

Ve svém volném čase pracuješ jako dobrovolný hasič, fotbalista, ale jsi také rybář a máš rodinu – nedávno se ti narodil syn David. K jaké aktivitě budeš směřovat jeho? Bude to adrenalin, nebo spíš zklidnění? 
To se uvidí, pokud bude šikovný, rád ho budu podporovat v jakémkoli sportu, ale co si budeme povídat… fotbal je prostě fotbal.

Petr Štípský
Vyučen jako autoelektrikář v Kyjově, hned poté nastoupil do GUMEXU na pozici pásař, montér výroby. V GUMEXU pracuje v posledních 5 letech jako mistr výroby. Osobně řídí i montážní zakázky v zahraničí. Zájmy: kromě rodiny a fotbalu ještě ping-pong, rybaření, rád jezdí na kole, je vášnivý lyžař, nikdy nechybí na každoročním firemním lyžařském zájezdu.

Rozhovor se uskutečnil v březnu 2019.