Technologicky se pohybujeme na světové špičce

Chtěl být strojvedoucím a tíhl k elektronice. Cenné profesní zkušenosti nasbíral ve společnosti z oboru automotive, která zakrátko neuvěřitelně narostla. „Vadily mi ale plané sliby a nedůslednost. Dal jsem přednost otcově začínající firmě, kde jsem se mohl spolehnout na poctivost i možnost mnohé ovlivnit a hlavně vyvíjet. Tato očekávání se bohatě naplnila,“ říká současný výkonný ředitel českého GUMEXU a zakladatel GUMEXU SK Dušan Sedláček.

Od počátku jsem se staral o počítače, servery, a samozřejmě prodával zboží. Každý zkrátka dělal, co mohl a jak nejlépe to uměl. Najednou firma vyrostla a já pozoroval, jak má každý jiné schopnosti pro podnikání. Libor prokázal schopnost věci rozvíjet, přijímat nové myšlenky, organizovat, ale i sám sebe vzdělávat, to bylo inspirující. Jana má neuvěřitelnou schopnost vyjít s každým za všech okolností a naši lidé jsou její prioritou. Otec vždy držel řád, nikdy se nezpronevěřil svým zásadám a vždycky měl firmu na prvním místě. Nikdy jsme se ke GUMEXU nechovali jako ke zdroji financí, ale jako k živému organismu, který k žití potřebuje všechny zdroje, prostředky, teprve pak může přinést užitek.

Růst, anebo pád!

Vždycky jsme se snažili myslet ekonomicky, pracovat efektivně. Tlačil jsem na novější, rychlejší počítače a lepší software, abychom propojili pobočky, které Libor založil v Brně a Praze.  On měl tehdy odvahu, já musel mít vytrvalost. Bylo to období tlaků způsobených ekonomickou situací, kdy se čerpalo hodně finančních zdrojů. To víte, že jsme trochu bojovali i mezi sebou, ale věděli jsme, že jiné cesty není – buď růst, nebo pád.
Za 25 let jsme udělali obrovský posun, myslím, že technologicky se pohybujeme na světové špičce. Je to samozřejmě hodně o štěstí, že potkáte správného člověka, který dokáže uchopit a realizovat myšlenky, jež do té doby nebyly pořádně ani zformulované. Sám si dokážu představit věc, která ještě neexistuje, a pak ji zrealizuji, byť by to mělo trvat. Obzvlášť dnes je taková schopnost velmi potřeba, protože virtuálních věcí máme kolem sebe spoustu, ale k žití potřebujeme všichni hlavně věci hmotné – ať už k bydlení, či fungování firmy.

Na vlně ekonomiky

Pro mne osobně byl velmi významný krok, když jsme zprovoznili centrální budovu a sklad ve Strážnici a to za mnohem větší peníze, než jsme si dokázali představit. K této strategické investici došlo ve správné době. Firma rostla a potřebovali jsme zvýšit kapacity na zásobování zákazníků zbožím, v předchozím skladu už nebylo k hnutí. Tím, že jsme se všichni chovali po celou dobu zodpovědně, mohli jsme z části rezervy postavit zázemí, které umožnilo skokový rozvoj firmy. Nahrály k tomu podmínky na trhu, nebyl vysoký úrok, vše se sešlo ve správný čas. Možná kdybychom tehdy znali všechny ty ekonomické parametry a věděli, co víme dnes, tak bychom do toho ani nešli. Vše jsme dělali intuitivně a říkali si, že to vyjde. A vyšlo to.

Dnes je firma úplně jinde, připravujeme další rozšíření, máme více znalostí a také se pohybujeme ve vyšších číslech, jsme proto opatrnější. Máme navíc zodpovědnost za lidi – kolegy zaměstnance, jejich rodiny, jde zkrátka o nás všechny, abychom prosperovali dlouho.

Směr budoucno

K ekonomickým krizím mám vcelku pozitivní přístup. Kdyby krize nepřicházely, tak bychom jenom čerpali a nebyli nuceni přemýšlet. Vždycky si tak představím, co asi říkal šéf továrny na textil roku 1830, když tam někde v Manchesteru rozjížděl svůj byznys a vedl obdobný rozhovor o inovacích, jestli ten vývoj může jít dál a kam vůbec se lze ještě posunout. A pak se na věc podívám z druhé strany pokroku, třeba na Elona Muska, který tvrdil, že jeho rakety budou přistávat a bude je znovu používat. A všichni mu říkali, že to nejde, protože to nikdo nemá. Uběhlo několik let a každý ví, že to jde a je to nyní v podstatě nutnost. Nové technologie, dříve nemožné, jednoduše musí vznikat, potřebujeme je.

V našem provozu si dokážu robota živě představit. Vnímám jej především jako systém, který dokáže lidi ve svém okolí navigovat tak, aby nachodili co nejméně kroků, když už se nedá se zbožím manipulovat automaticky. Myslím, že až na to jednou dojde, bude i u nás například balení krabic pro robota práce jako stvořená, bude se mu strašně líbit celé dny a roky! Dá se říct, že roboti jsou i stroje typu našich digitálních řezacích plotrů. Jejich perspektivu vidím na objemu výrobků, který nám každý rok roste, ale třeba i na naší pohodlnosti. Dříve, když jsem doma potřeboval zatěsnit vodovod, vystřihl jsem nůžkami z manikúry kousek gumy, dnes už se lidem vyplatí objednat třeba jen dva kusy takového výrobku. Je to prostě trend, už se nám nic nechce vlastnoručně vyrábět, když vidíme, že robot vše udělá perfektně i ve velkém množství.

Rozhodně bych chtěl, aby firma do budoucna zachovala schopnost vnímat skutečné potřeby zákazníka, aby tu pracovali jen takoví lidé, kterým na práci záleží, kteří se dokážou zlepšovat s firmou a žít jejím pokrokem. Zkrátka aby to tu nebylo jako v ultra velkých distribučních firmách, kde o zboží nemohou vědět vůbec nic. Chceme zachovat maximální vědomosti o produktech, lidský přístup a přátelský kontakt se zákazníkem i při tak velké produkci.

GUMEX SK

Založil jsem slovenský GUMEX v Bratislavě, nyní i s pobočkami v Žilině a Košicích, a byť nemá tak velká čísla a výkon jako GUMEX v ČR, je to perspektivní firma o 30 zaměstnancích, která každým rokem roste. I tady máme kolegy, kteří chtějí firmu rozvíjet a přijali naši strategii dělat vše poctivě, aby zákazník mohl náš výrobek jen vzít a namontovat, a spokojený se k nám opět vrátil. To je podstata naší práce a služeb, dělat smysluplnou práci, která nás dokáže přežít a bude stále přinášet užitek.

Myslíme ekologicky

V praxi se snažíme ovlivnit ty věci, se kterými nejvíc pracujeme – spotřebu energií i materiálu, aby zbývalo co nejméně odpadu. V důsledku takový přístup šetří nejen přírodu, ale i peněženku zákazníka. Cestou udržitelného rozvoje se snažíme jít od samého počátku. Už při výstavbě centrály jsme vybudovali vsakovací objekt, který v té době ještě nebyl povinností. Loni jsme nechali vystavět solární elektrárnu, která vyrobí až 270 kWh denně, což by stačilo třem elektromobilům na cestu ze Strážnice do Prahy.

Ve světě rapidně přibývají nové digitální technologie a chytré systémy, kdy se žárovky či topení samy na dálku rozsvěcují a zhasínají. Snažil jsem se takové snímače zavést i do hadic, ale zatím se to nepovedlo. Teď mám na stole položené čipy do dopravních pásů. S pryží ale máme takové progresivní kroky přece jen složitější, protože pryžový materiál musí projít vulkanizací. Průmysl 4.0 v oblasti výroby nebo skladu máme na vysoké úrovni; celý sklad je osazen čárovými kódy. Proces výroby sledujeme elektronicky, a vždy přesně víme, v jakém stadiu se výrobek nachází.  Pomocí moderních programů si naše stroje automaticky a maximálně úsporně umisťují výkresy požadovaných položek na zpracovávaný materiál, takže průběžně snižujeme odpad a ekologický efekt je značný.

I Did It My Way…

Mé dcery se v provozu neangažují. Jedna je počítačová grafička, druhá studuje angličtinu a trénuje fitness. Zkrátka jdou si po svém, a pokud cítí uplatnění jinde, je to tak dobře. Věřím, že se jim jednou ta poctivost k řemeslu, ale i třeba k hraní na trubku či klarinet vrátí. Sám jsem s nimi odehrál snad stovky koncertů, to pro mě byly moc příjemné chvíle.

Vždycky se mi líbil jazz. Za mého mládí tenhle žánr chyběl, ale teď si vše vynahrazuju a posledních pět let hraju na trubku v big bandu. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl třeba i zpívat, ale když jsme jednou nacvičovali Tak abyste to věděla, došlo i na to. S kapelou hrajeme krásné „vypalovačky“ – Hit The Road Jack, klasiku New York, populární I Feel Good. Srdcovek mám spoustu, ale přece jen když člověk slyší My Way…Je zajímavé, jak s některými populárními skladbami není ani tolik práce a naopak jiné působí jednoduše, ale musí se hodně trénovat. Nedávno jsem se přihlásil na hudební improvizace a je to zážitek. Člověk je tam sám za sebe, zároveň se ale od něj vyžadují určité hudební znalosti a dovednosti, musí se dál vyvíjet. Je fajn objevovat pokrok v tomto věku i v sobě samém. Náš mladý pan učitel je skvělý saxofonista, muzikant, který hrával s mnoha bandy, a ten když vystřihne sólo, je to balzám na duši. Podle mě je jeden z nejlepších v Česku, až ho objeví i jiní, budeme v háji. Kdo nás bude učit? Teprve čím víc se člověk dozvídá, poznává a učí se, tím víc zjišťuje, že to nikdy nekončí…

Přání závěrem

Rádi bychom s firmou dál rostli a umožnili i našim lidem, aby se realizovali na střediscích, která teprve vzniknou. Abychom kráčeli ruku v ruce s nejmodernějšími trendy a technologiemi, které budou práci u nás dělat zajímavější a ještě přínosnější. Abychom dokázali vytvářet nové věci atraktivní pro trh. A hlavně aby v GUMEXU přes narůstající sortiment výrobků a služeb zůstala zachována lidskost a maximální zbožíznalství, a byli jsme i nadále pro naše zákazníky profesionálním partnerem, ne pouhými příštipkáři na trhu. Naše dílo musí být hlavně užitečné a smysluplné.  

GUMEXU bych proto popřál to, co nejvíc potřebuje – silné kolegy a partnery, novou generaci Sedláčků (nebo Lagů), kteří budou stejně vytrvalí a půjdou si za svým. A i když se třeba něco momentálně nepovede, tak jak říká náš kapelní big bandu: „Když zatrúbíš do prázdného místa, tak si stúpneš a s úsměvem se ukloníš.“ Zkrátka abychom s noblesou zvládli i ty věci, které se třeba nepodařily, a poučili se z nich do budoucna. A o tom to celé je.